Rychlé srovnání: Co se reálně změnilo?
Jaké jsou nejrelevantnější změny?
| Klíčová změna | Dřívější stav | Nový stav | ||||
| Rozdělení odpovědnosti mezi státy | Odpovědnost ležela téměř výhradně na státu prvního vstupu do EU, což extrémně přetěžovalo státy na vnějších hranicích EU. | Princip prvního vstupu zůstává, ale doplňuje ho povinná solidarita – ostatní státy musí pomoci finančně, materiálně nebo relokací. | ||||
| Prověrka na vnějších hranicích | Nejednotná praxe identifikace, registrace a bezpečnostních kontrol napříč jednotlivými státy EU. | Povinný screening do 7 dnů – jednotná a přísná identifikační, bezpečnostní a zdravotní kontrola každého zachyceného cizince. | ||||
| Rychlost a povaha azylového procesu | Zdlouhavá řízení bez plošného zajištění žadatelů, což v praxi usnadňovalo nelegální přejezdy (tzv. sekundární migraci) do jiných států EU. | Zrychlené hraniční řízení (max. 12 týdnů) – proces spojený se zajištěním (detencí) přímo na hranicích pro osoby s nízkou šancí na azyl. | ||||
| Sledování v databázi Eurodac | Do systému se evidovaly pouze otisky prstů, a to výhradně u osob starších 14 let. | Evidence otisků i snímků obličeje (rozpoznávání tváře) pro lepší dohled, a to nově už u dětí od 6 let věku. |
1. Filtrování na hranicích: Screening a Eurodac
Základním kamenem nové úpravy je Nařízení o screeningu. Každá osoba, která neoprávněně překročí vnější hranici EU, je zachráněna na moři, nebo je zadržena na území EU bez předchozí kontroly, musí projít přísným screeningem.
- Lhůta 7 dnů: Během této doby probíhá identifikace, bezpečnostní prověrka, zdravotní prohlídka a posouzení zranitelnosti (např. identifikace obětí mučení či nezletilých bez doprovodu).
- Rozšířený Eurodac (centrální biometrická databáze Evropské unie): Databáze se proměnila z jednoduchého registru žadatelů na komplexní nástroj pro řízení migrace. Zásadní změnou v rámci tohoto rozšíření je detailnější sběr dat, který se nově zaměřuje i na přesnou identifikaci těch nejzranitelnějších. Snížení věkové hranice pro odebírání biometrických údajů ze 14 na 6 let má proto primárně pomoci v boji proti obchodování s dětmi a usnadnit budoucí slučování rodin.
2. Zrychlené hraniční řízení
Pokud žadatel pochází ze země, u níž je statistická úspěšnost žádostí o azyl v celé EU nižší než 20 % (nebo pokud prokazatelně představuje bezpečnostní riziko), je automaticky zařazen do tzv. hraničního řízení (Border Procedure).
- Právní fikce nevstoupení: Během tohoto řízení se na žadatele z právního hlediska pohlíží tak, jako by na území EU nevstoupil.
- Časový rámec: Celé řízení, a to včetně případného odvolání a následného navrácení, smí trvat maximálně 12 týdnů.
- V praxi to znamená, že po tuto dobu mohou být osoby zajištěny. Nařízení však nově posiluje procesní záruky, včetně garance bezplatného právního poradenství již od počátku řízení.
3. Mechanismus „Povinné solidarity“
Nejvíce kontroverzí budilo Nařízení o řízení azylu a migrace. Ačkoliv základní pravidlo dublinského systému – tedy že za vyřízení žádosti o azyl odpovídá primárně stát prvního vstupu do EU – zůstává v Paktu zachováno, je nově doplněno o mechanismus povinné solidarity pro případy, kdy je stát na vnější hranici vystaven extrémnímu migračnímu tlaku.
Z právního hlediska je nutné zdůraznit zásadní fakt: Pakt neobsahuje povinné relokační kvóty. Ostatní členské státy si mohou vybrat formu své pomoci:
- Relokace: Fyzické převzetí části žadatelů na své území (zcela dobrovolné).
- Finanční příspěvek: Odvod ve výši 20 000 EUR za každého nepřijatého žadatele z cílového počtu. Tyto prostředky jdou do společného unijního fondu.
- Operativní a technická podpora: Poskytnutí personálu (např. expertů, tlumočníků), techniky nebo expertní kapacity.
Dopad na Českou republiku: ČR si v rámci vyjednávání Paktu zajistila specifické postavení. Vzhledem k masivnímu přijetí stovek tisíc uprchlíků z Ukrajiny (s institutem dočasné ochrany) je Česká republika aktuálně považována za zemi pod zásadním migračním tlakem, což ji fakticky osvobozuje od povinnosti finančně či jinak přispívat do solidárního mechanismu určeného primárně pro jižní státy EU.
4. Dopady na zaměstnavatele a legální migraci v ČR
Pakt o migraci a azylu upravuje výhradně nelegální migraci a mezinárodní ochranu. Na unijních pravidlech pro legální ekonomickou migraci (jako jsou např. Modré karty) se tímto balíčkem přímo nic nemění.
S ohledem na změny na národní úrovni (novela zákona o azylu a příprava zcela nového cizineckého zákona) a nutnost implementace samotného Paktu to ale může znamenat zaneprázdněnější administrativní kapacitu státu. Tento souběh tak může mít vliv na rychlost a plynulost vyřizování standardních pobytových agend pro zahraniční zaměstnance.
A jak je to se zaměstnáváním osob s uděleným azylem? Při náboru je nutné striktně rozlišovat mezi žadatelem o mezinárodní ochranu a osobou, které již byla ochrana pravomocně udělena. Zatímco azylant či osoba s doplňkovou ochranou má volný přístup na trh práce a zaměstnavateli vůči Úřadu práce vzniká pouze standardní informační povinnost, situace žadatelů v probíhajícím řízení je přísnější. Během prvních 6 měsíců od podání žádosti je jejich zaměstnávání absolutně vyloučeno a v případě porušení hrozí firmě přísné sankce. Po uplynutí tohoto půlročního období je již legální zaměstnání možné, žadatel si však musí u krajské pobočky Úřadu práce vyřídit platné povolení k zaměstnání.
5. Kritika a aplikační rizika
Zatímco unijní instituce prezentují Pakt jako krok k tolik potřebné systemizaci, lidskoprávní organizace (jako Human Rights Watch, ECRE či European Policy Centre) varují před riziky spojenými s jeho překotnou implementací. Negativní dopady Paktu jsou zejména v těchto oblastech:
- Masivnější detence: Zrychlená hraniční řízení a fikce nevstoupení povedou k častějšímu a delšímu zajišťování cizinců, a to včetně rodin s dětmi nad 12 let.
- Oslabení individuálního posouzení: Automatické zařazování žadatelů do zrychlených řízení pouze na základě statistiky (např. původ ze země s úspěšností azylu pod 20 %) přesouvá důkazní břemeno zcela na žadatele.
- Kvalita screeningu na hranicích: Panují obavy, zda budou mít běžní pohraničníci dostatečnou expertízu k včasnému odhalení zranitelných osob (např. obětí obchodu s lidmi).
- Omezené právo na odvolání: Odvolání v některých zrychlených řízeních nově nemá automatický odkladný účinek.
- Nebezpečná „iluze prvního dne“: Analytici z EPC varují před tím, že se členské státy aktuálně soustředí spíše na snížení čísel pomocí tzv. externalizace, tedy na politické plány na přesun odmítnutých žadatelů do návratových center mimo území EU. To sice dočasně sníží nápor na hranicích, ale vytváří to falešnou iluzi, že systém funguje. Ve skutečnosti to však odvádí politickou pozornost i finance od nezbytného budování reálných administrativních kapacit uvnitř států EU.
6. Česká transpozice
Kromě samotného unijního Paktu představuje pro praxi obrovskou výzvu způsob, jakým byla nová pravidla převedena do českého práva (tzv. implementační novelou č. 314/2025 Sb.). Jak ve své nedávné analýze trefně upozornil soudce Krajského soudu v Brně JUDr. Martin Kopa, Ph.D., který situaci označil za „intertemporální inferno“, z procesního hlediska vznikla legislativně velmi nepřehledná situace. Jde primárně o to, podle jakých pravidel se mají posuzovat řízení zahájená před 12. červnem 2026.
Zatímco unijní nařízení poměrně jasně stanoví, že se nové postupy aplikují až na žádosti podané po tomto datu, česká přechodná ustanovení jsou natolik duplicitní a matoucí, že už nyní vyvolávají rozporuplné výklady i na úrovni krajských správních soudů.
Pro žadatele a jejich právní zástupce to znamená jediné: v následujících měsících a letech se povedou složité právní bitvy nejen o samotný nárok na ochranu, ale už jen o to, jaká procesní pravidla (a v jakém znění) se na konkrétní probíhající řízení vůbec mají aplikovat.
Závěr
Nový Pakt představuje odklon od krizového řízení k systematickému, byť velmi komplexnímu celoevropskému řešení. Pro žadatele sice přináší rychlejší procesy, ty jsou ale vykoupeny přísnějším režimem na hranicích a rizikem masivnějších detencí. Skutečným testem Paktu pak nebude jeho politické a společenské schválení, ale jeho každodenní střet s realitou. Pro Českou republiku nyní začíná období složitého legislativního a procesního „meziprostoru“, který s sebou přináší značnou právní nejistotu. Tu s největší pravděpodobností vyjasní až judikatura krajských soudů a NSS.